Pokud vlastník postaví stavbu, jako například rodinný dům, na svém pozemku, pak se tato stavba stává součástí pozemku a vlastník pozemku je zároveň vlastníkem stavby. Avšak, jak postupovat v případě, kdy chcete vybudovat, zrekonstruovat nebo zmodernizovat stavbu na pozemku, který nevlastníte? V takové situaci se nabízí možnost zřízení tzv. práva stavby. Právo stavby je institut věcných práv k cizím věcem, který umožňuje stavebníkovi vybudovat nebo vlastnit stavbu na cizím pozemku.
Tento institut se vztahuje jak na již existující stavby, tak na ty, které teprve budou vznikat. Právo stavby zaručuje, že stavba není tradičním způsobem spojena s pozemkem, ale stává se součástí zvláštního práva stavby. Stavba tak zůstává vždy spojena s někým jiným a nezískává samostatný status. Hlavní výhodou práva stavby je možnost mít oddělené vlastníky pozemku a stavby, například u rodinného domu postaveného na cizím pozemku.
Právo stavby může být vytvořeno nejen pro pozemek, na kterém se nachází stavba, ale také pro okolní pozemky, pokud slouží k jejímu lepšímu užívání. To se často vyskytuje v situacích, kdy stavebník musí získat přístup na svůj pozemek přes jiný. Právo stavby je dočasným institutem a obecně je omezeno na maximálně 99 let. Existuje možnost dohodnout se na kratší době, ale nelze překročit limit 99 let. V případě získání práva stavby vydržením je jeho délka stanovena na 40 let, avšak soud může na žádost dotčené strany toto právo zkrátit nebo prodloužit.
Právo stavby může být zřízeno jak za úplatu, tak i bezúplatně. Úplata se může skládat z jednorázové částky nebo opakujících se plateb, nazývaných "stavební plat". Obvykle se stanovuje pevná částka, ale může být dohodnuta i pohyblivá částka, která může odrážet inflaci. Stavební plat je poté spojen s právem stavby jako reálným břemenem. Právo stavby není omezeno pouze na stavbu rodinného domu. Lze ho využít i při výstavbě obchodních center, sportovních zařízení, rekreačních staveb apod.
Vztah mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku při zřízení práva stavby: Občanský zákoník, který upravuje právo stavby, přenechává stavebníkovi a vlastníkovi pozemku možnost sjednat si vzájemná práva a povinnosti. Pokud tak neučiní, občanský zákoník poskytuje základní pravidla.
Stavebník má stejná práva jako vlastník práva stavby a má také práva jako uživatel zatíženého pozemku. Hlavní povinností stavebníka je udržovat stavbu v dobrém stavu. Stavebník se může písemně vzdát práva stavby, ale to neznamená automatický zánik práva stavby. Vlastník pozemku může právo stavby převést na sebe nebo na jinou osobu. Doba trvání práva stavby pro nového vlastníka zůstává stejná jako pro původního stavebníka.
Mezi vlastníkem pozemku a stavebníkem platí vzájemné předkupní právo, pokud si strany neujednají jinak. Vlastník pozemku tedy musí v případě jeho prodeje přednostně nabídnout pozemek stavebníkovi a při prodeji práva stavby musí stavebník právo stavby nabídnout vlastníkovi pozemku. Po smrti stavebníka nebo vlastníka pozemku přechází právo stavby na jejich dědice či jiné právní nástupce. Výkladem se dovozuje, že právním nástupcem může být například právnická osoba, na kterou přešly práva a povinnosti z práva stavby. Lze tedy uzavřít, že smrtí vlastníka pozemku či stavebníka právo stavby bez dalšího nezaniká.